Breakthrough není pouze název hitu legendárních Queen, ale také označení již druhého datadisku k více než rok a půl staré akci Medal of Honor Allied Assault. A právě s těmito fakty, tedy DRUHÝM datadiskem v kombinaci s ROK A PŮL starou hrou, se selskému rozumu vtírá nepříjemná otázka o smyslu vzniku tohoto rozšíření. Vždyť už v minulém Spearheadu sáhli autoři na dno své kreativity i technických možností původní hry a dílko tak s sebou kromě nepopiratelné hratelnosti přineslo asi tolik inovací, jako doba ledová, a svou krátkostí se mohlo měřit leda s výplatní páskou řadového občana. Chce snad výrobce za pomoci Breakthrough navrátit Medal of Honoru zašlý lesk, nebo si jen nenasytní EA míní opět přilepšit k důchodu?
Dějový kolotoč je opět rozdělen do tří kapitol po čtyřech misích, ve kterých si personifikace nového superhrdiny, seržanta Johna Bakera, zastřílí nejprve v písečném Tunisu, aby se v dalších dvou částech zchladila v italských vinicích, včetně obligátních bitev u Monte Cassina a Anzia.Smutné je, že kromě vyloženě účelově poslepovaných úkolů neprostupuje datadiskem takřka žádný soudržnější příběh. V původním Allied Assaultu tvořilo jakous takous osu hráčova snažení všem známé vylodění v Normandii a určitá spojitost s filmem Zachraňte vojína Ryana. Zde se na počátku prezentuje pouze jakási dobová nahrávka zachycující tažení proti Rommelovým divizím v Africe, které toho má s následující hrou společného asi tolik, co křemíkové procesory se silikonovými implantáty popkulturních hvězd.
I přes veškeré nedostatky Spearheadu, nad kterými kraluje zejména zmíněná krátkost, se datadisku nedá upřít spád a hratelnost. To do jisté míry platí i o Breakthrough. Písečná bouře hned v první misi ústí v neskonalý chaos a kohoutek zbraně jednoduše nedostává šanci ani na okamžik vydechnout, stejně jako v případě bránění strategických pozic u Anzia. Problémem je, že to vše už zde jednou (či dokonce dvakrát) bylo. Při procházení stále stejně šedivých ruin měst se často dostavuje otázka, zdali nejde o déja-vu či snad o nějakou ještě vypečenější chybu matrixu. Je pochopitelné, že do hry z druhé světové války nelze zakomponovat pestrobarevné bistro McDonalds, ovšem drobná zpestření lahodící oku by neuškodila. Když je pak hráč již potřetí nucen po boku dvojčat save&load čistit nepřehledné trosky od odstřelovačů a když už podesáté přehradí cestu majestátní tank a je nutné hledat další postup přes obsazené budovy po stranách, zavání to čímkoliv, jen ne jakoukoliv inovací. Světlým místem tak zůstává úroveň odehrávající se v africkém městě, které svou exotičností alespoň mírně vybočuje z řady, podobně jako krátké intermezzo na palubě potápějící se lodi.
Proklet budiž kouzelník, který na sérii Medal of Honor uvalil kletbu kratičké hrací doby! Většina z celkového počtu dvanácti misí si totiž díky neutuchajícímu spádu a absenci jakýchkoliv logických problémů nevyžádá více jak dvacet minut čistého herního času.Ve výsledku se tak dostáváme k ještě menšímu číslu než ve Spearheadu! Pravdou je, že tentokrát autoři nasadili laťku obtížnosti hodně vysoko a hrací doba se tak může s jejím vyšším stupněm o něco prodloužit, to však nelze brát jako polehčující okolnost. Už na nejlehčí obtížnost je patrný nepřehlédnutelný deficit munice, který působí dojmem ruské fronty, kde jedna zbraň připadla na pět zoufalých rudoarmějců. Zde jsme ale o poznání západněji a Italové jako by používali střelný prach jako koření na pizzu místo spásné munice. Velmi často je nutné nahrát hru jen proto, že poslední náboj ze základní pistole šel jinam než pod helmu nepřítele. Nezřídka se pak Baker vyřítí doprostřed vřavy, aby se jal seznamovat líce germánů s pažbou armádní pušky.
Potěšující zprávou je, že z hlediska technického zpracování Breakthrough od svých předchůdců zdědil vše dobré, ovšem dnes i průměrné. K tomu dobrému patří téměř dokonalý hudební doprovod plný orchestrálních pochodů jdoucí ruku v ruce se zvukovou stopou. A jelikož se dění přesunuje do Itálie, uslyšíme také dobře namluvené italské hlášky Mussoliniho nohsledů. Průměrná je na dnešní dobu grafika, s letitým Quake 3 enginem se toho ostatně již moc nadělat nedá; jako plus lze připočíst relativní hardwarovou nenáročnost.
Fanoušky možná zaujme několik nových zbraní, mezi kterými se prosadily kulomety Moschetto, německý Vickers-Berthler a útočná puška Carcano. Ze strany statických zbraní zde nečeká takřka žádné překvapení, většinou totiž není do čeho střílet a stroje tvoří pouze prázdnou dekoraci. Tedy až na pár výjimek, kdy se před hlavní houfnice jako na zavolanou vynoří nepřátelský tank, což zase působí zbytečně přeskriptovaně. Na multiplayerové pole se autoři rozhodli vyrazit v plné polní s novým módem Liberation. Ten, jak už název napovídá, tkví v osvobozování členů týmu z vězení, v němž se automaticky objeví po zabití nepřítelem. Že už zde něco podobného bylo, byť se jménem Jailbreak? Ano, ovšem stylizovat původní mód Quake II do druhé světové ještě nikoho nenapadlo.
Pokud ve vás recenze vyvolala dojem, že Breakthrough je vyloženě špatný datadisk, není to tak docela pravda. Fandové série si opět přijdou na své, stejně jako ti, kteří už zapoměli, o čem vlastně původní Medal of Honor byl. Ostatním bude nejspíše dané téma připadat dostatečně provařené a samotná hra krátká, než aby mělo smysl vydávat za ni další peníze.