ŽIJEŠ , UMŘEŠ , A NĚKDE MEZITÍM MÁŠ DĚTI . . . .

Do NHL vstoupil před čtrnácti lety. Jižní Kalifornie není zrovna hokeji zaslíbená oblast, s návštěvností tu byly a jsou problémy. Skromná historie klubu čítá jen čtyři účasti v play off, ta letošní je pátá. Není třeba listovat moc do historie, abychom našli tu zatím nejúspěšnější. Před čtyřmi lety okusili Kačeři poprvé atmosféru boje o všechno. Co se od té doby změnilo?

Byl to trochu jiný hokej na jaře 2003. Dominovali mu shovívaví rozhodčí, nepěkné zákroky hokejkou, či drsné kousky Scotta Stevense. Ale také nevídané výkony Jeana Sebastiena Giguerea, třebaže je poněkud degradovaly stejně nevídané brankářské chrániče.

V tomto směru jako by se zastavil čas. Giguere dál chytá skvěle a dál působí, jako by se ho úprava brankářské výstroje vůbec nedotkla. Snad mate jeho zavalitá postava, neboť hokejový kumšt mu upřít nelze. Paradoxně totéž lze říci o Martinu Brodeurovi, Giguerově soupeři z před čtyř let. Jeho pro změnu nevídaně štíhlá výstroj rovněž žádnou významnou korekci nezaznamenala. Brodeur září v možná nejúspornější výstroji v lize. Tehdy, stejně jako dnes.

Pokud jde o Anaheim, v roce 2003 poprvé výrazněji nakoukl mezi elitu. Po několika špatných nebo jen průměrných sezónách skončil s 95 body sedmý v Západní konferenci, což rovněž nebyl výsledek, který by jej opravňoval k přehnaným ambicím. Play off ale Kačerům sedlo.

Tým táhnul výborně hrající Paul Kariya, dařilo se i jeho parťákovi z útoku Petru Sýkorovi. Prvního centra hrál jeden z nejtvořivějších hráčů v dějinách NHL, toho času čtyřicetiletý Adam Oates. V obraně bychom našli hračičku Sandise Ozolinše nebo řízného Ruslana Saleje, který v týmu působil do loňského léta. Lavičce velel Mike Babcock, současný kouč Detroitu.

Cesta pohárovými boji byla z pohledu Ducks obdivuhodně sebejistá, ačkoli každý úspěch stál a padal s výkony brankáře. Nejproduktivnější borci play off Sýkora s Oatesem nasbírali ve 21 utkáních jen 13 bodů (oba 4+9). Po překvapivém vyřazení Detroitu 4:0 na zápasy spláchli Kačeři v šesti duelech Dallas a ve finále konference znovu v pouhých čtyřech utkáních Minnesotu. Právě v této sérii kulminovala forma fantastického Giguerea, který ve čtyřech kláních (po výsledcích 1:0, 2:0, 4:0 a 2:1) inkasoval pouze jednou!

Finálová série se až na pátý a šestý zápas nijak neodlišovala od sezónního defenzivního standardu. V prvních dvou utkáních nedalo New Jersey nezkušenému soupeři šanci a vyhrálo dvakrát 3:0. Anaheim se však vrátil do série dvěma výhrami v prodloužení na vlastním ledě. Pátý zápas byl proti zvyklostem útočnou explozí. Ducks se sice dostali po přesné střele Petra Sýkory do vedení, pak je ale srazily hloupé góly. Jeden si nešťastnou tečí dali sami, další dopravil do sítě Jay Pandolfo bruslí. Po zbytek hrací doby domácí Devils dominovali a vyhráli 6:3.

V šestém utkání měl Anaheim nůž na krku. Petr Sýkora, který tehdy nastupoval proti svému dvojčeti Patriku Eliášovi, dosud zářícímu v New Jersey, varoval, že je třeba sundat nohu z plynu a vrátit se k poctivé obraně. Kdo by čekal, že právě útočná smršť zajistí domácím sedmé utkání?

Proti všem očekáváním vedli Kačeři v hale Arrowhead Pond už po dvaceti minutách 3:0. Skvěle hrála zejména dvojice Kariya - Sýkora, která byla u čtyř z pěti gólů. Oba hráči nasbírali po gólu a dvou asistencích. V rozhodujícím sedmém zápase už ale Devils srdnatému soupeři moc nedovolili a po ukázněném výkonu a vítězství 3:0 se v radostné extázi zkrápěli šampaňským.

Víme tedy, jaký byl Anaheim tehdy. Jaký je teď?

Především je daleko sebevědomější. Už dávno není popelkou ligy. Loni došel v play off do finále konference, kde v pěti zápasech podlehl Edmontonu. Letos byl druhým nejlepším týmem na západě a v bojích o Stanley Cup před ním stojí poslední soupeř.

Ze současné sestavy působili v mužstvu v roce 2003 jen čtyři hráči: Jean Sebastien Giguere, Samuel Pahlsson a Andy McDonald, který ale v play off nehrál. Poslední z pamětníků, jenž může srovnávat, je Rob Niedermayer. Hra týmu se prý podle jeho názoru změnila. Nijak drasticky, ale významně.

Ducks jsou jednak nejtvrdším týmem ligy, když vedli v základní části neoficiální tabulku se 70 absolvovanými bitkami, což bylo o 23(!) víc, než nastřádal druhý Phoenix. Jednak jsou výrazně efektivnější ve střelbě. 203 vstřelených branek byl v sezóně 2002-03 až 22. nejlepší výsledek v lize. Letošních 258 gólů Ducks překonaly jen čtyři týmy.

"V roce 2003 to byl jeden z posledních ročníků před změnou pravidel," vzpomíná Rob Niedermayer pro magazín The Hockey News. "Škrábali jsme a drápali každého, o kom jsme věděli, že by nám mohl dát gól. Stačilo nám vstřelit jeden nebo dva góly a zbytek obstaral Jiggy. Měli jsme pár schopných střelců, to ano, ale hráli jsme hlavně svůj defenzivní styl."

S ohledem na zlepšené výsledky budou letos předpoklady daleko větší. "Tehdy od nás nikdo moc nečekal. Už proti Detroitu, který všichni protěžovali. Dnes jsme silnější. Máme dva skvělé obránce: Chris a Scott jsou hráči, kteří dokáží ovládnout hru," dodává Rob Niedermayer.

Bezpochyby. Scott Niedermayer a Chris Pronger jsou dva z mnoha důvodů, proč Anaheim klepe na bránu pro vítěze. K tomu má výborného brankáře a dokonalý mix zkušenosti, talentu a tvrdosti v útoku. Selänne a McDonald mají něco odehráno, dávají týmu klid; Getzlaf, Perry nebo Penner mladickou dravost, Moen sílu, Pahlsson nepřekonatelný forčeking.

Přes všechen optimismus je ale dobré nezapomínat, že Ottawa nepůsobí o nic méně sebevědomě. Čeká nás zajímavé finále.